Prodejna - praktická učebnice psychologie

25. listopadu 2017 v 15:43
Mám malý krámek s regionálními produkty. Oproti jiným obchodům je to tu mnohem osobnější a to mě právě baví. Díky sortimentu sem chodí specializovaní, již jaksi předvybraní zákazníci: Lidé zvídaví, uměnímilovní, kreativní, rodinky s dětmi, kterým se evidentně hodně věnují, aktivní důchodci.
Ta podobnost mého vnímání světa s nimi bývá tak velká, že s každým druhým se tu zapovídám, a sem - tam se i stává, že je z toho hovor na hodinu či dvě. To v těch případech, kde si obzvláště padneme do noty a myšlenkami, tipy a nápady se obohacujeme navzájem. I pár přátelství takhle vzniklo.

Ještě dokud jsme tu mívali rodinnou firmu, kterou jsem tak říkajíc z dopuštění osudu měla 15 let na starost, tak když už jsem mívala faktur a starostí plný brejle, šla jsem si do prodejny aspoň na chvíli "zaprodávat", abych si dobila baterky.
No, nedivte se tomu, naše zboží je obzvlášť pro ženy velmi přitažlivé. Takže když za pultem celkem často slyšíte Jéžiš, tady je tolik krásných věcí, vždyť já bych si je chtěla koupit všechny, jak si teď z toho mám vybrat?? tak to člověka vnitřně tak potěší, že svou prací působí lidem radost, tak posílí, protože zkrátka cítí smysluplnost svého konání.

Ovšem - čím víc je naše zboží lákavé pro ženy, tím méně je zajímavé pro jejich muže. A tak se v prodejně denně cítím jak v laboratoři partnerských vztahů. Baví mě po očku sledovat ten nesmírný rozptyl povah, souladu a tolerance, to je přímo učebnice života.
Znáte pojem Gaussova křivka? Graficky to vypadá jako takový jednou čárou nakreslený vysoký oblý klobouk: Nejvíce lidí je zkrátka v průměru. To pak návštěva takové rodinky probíhá většinou takto: Mamince s dcerou se oči rozzáří hned po vstupu, začnou nadšeně prohlížet, vybírat, nakupovat. Mám tu i knihu návštěv a takové návštěvnice nejlíp vystihuje zápis jedné z nich: Octla jsem se tu v ráji.
Tatínek s juniorem se po vstupu do prodejny rozhlížejí, junior po prvním pohedu rezignuje a pokračuje v hlazení svého mobilu. Otec rodiny nejprve sleduje nadšení ženské půlky rodiny a občas něco vtipně glosuje. Docela dost tatínků se zkraje i zapojí, komentuje vybrané kousky, radí. Po pěti minutách začínají polevovat, po deseti minutách se začnou netrpělivě ošívat. Snažím se dopřát mamince s dcerou nerušený výběr, tak nahodím udičku a zkouším zatáhnout pána do hovoru. Když se chytí, tak nakonec spolu se zájmem diskutujeme o jeho sbírce (čehokoliv), o cyklistice a kde kdo to známe ( jsem mnoha míst republiky cyklisticky znalá), o jeho práci, zkrátka o čemkoliv, co jeho zajímá (a já se tomu ráda přizpůsobím). Není to ode mě jen obchodnický tah, mě prostě baví nakouknut i do mnou dosud neobjevených sfér. To to pak někdy končí tím, že maminka s dcerou už mají dávno vybráno, zaplaceno a netrpělivě podupávají u dveří, zatímco jejich tatínek a já jsme pořád ještě v družném a nekonečném rozhovoru.

Někteří mužští ale nejsou tak sdílní. Když vidím, že moje udička nezabrala, tak dál mlčím a nebo se snažím jeho zjevnou vzrůstající nervozitu ve smyslu Tak už si něco konečně vyber a pojď ohladit vtipkováním: Ona Vám to Vaše paní zas vrátí a oplatí pak v OBI, až budete nadšeně vybírat vrtačku nebo tak něco, co zas nebaví nás ženské.....
Někdy to zabere a osten netrpělivosti ulomí společný smích, někdy to nezabere. Ale většinou už mají mezitím ženské vybráno a rodinka celkem spokojeně odchází.

Pak jsou v té Gaussově křivce na obou stranách toho grafu extrémy: Není jich mnoho, ale zase bývají nezapomenutelné:
Některé dvojice a nebo rodinky jsou na sebe tak milé, vzájemně se doplňují a povzbuzují a muž svou ženu láskyplně a přejícně pobízí: Podívej, tohle by se Ti líbilo, ne? To by Ti určitě slušelo, tak si to kup, ať máš z výletu něco hezkýho na památku.
To se tak hezky poslouchá, až to člověka někdy dojme.
Nedobré to ovšem bývá, když tuhle krásnou láskyplnost máte před očima ve chvílích svých osobních vztahových nesnází. To se pak fakt někdy těžko zatlačuje slza a vtíravé myšlenky typu: Vidíš - někomu to vychází. Tak proč ne tobě? Kde dělám chybu sakra...Něco dělám blbě, a nebo mám jen smůlu? Možná obojí - ale ono to stejně vyjde vlastně na stejno, ach jo....

Ovšem nejvýživnější jsou případy z toho opačného konce Gaussovy křivky:
Muž takřka hned po příchodu do krámku odměřeně sděluje své ženě: To zas s tebou bude votrava, Jééžiššš.... radši se tu ani moc nerozhlížej, však už jsem do tebe investoval dost!
Některé manželky jsou už rezignované a raděj odcházejí, jiné jsou zvyklé a prostě si toho jenom nevšímají. Další si z jedovatých poznámek svého chotě hlavu nedělají a z jejich tváře lze vyčíst A víš ty co mi můžeš.... a v klidu nakupují dál. Ale za chvíli chlap obvykle přitvrdí, až mi to bývá nepříjemné, být toho svědkem. Občas mívám v krámku i kolegyni a v takových chvílích se na sebe jen na setinu vteřiny podíváme a přesně víme, co si i ta druhá myslí: Tak tebe bych teda chtěla mít doma, blbečku...
Nejhorší machové takové poznámky říkají schválně nahlas, asi si myslí, jak moc jsou vtipní a nebo jak nám všem ukazují, jak to u nich doma všechno mají pevně v rukou. To pro mě bývá docela těžká zkouška sebeovládání. Protože když je někdo na mě a nebo na někoho v mé přítomnosti hnusný, umím to docela slušně hned odpálkovat a být pěkně kousavá. Takto prudivé chlapy na prodejně zkouším tedy pojímat pro sebe jako buddhistické cvičení trpělivosti, ale stejně se mnou obvykle cloumá zlost.
Občas se pak stává, že při placení špitne paní směrem ke mě tichou poznámku Jen ať si kecá, já si stejně udělám svoje. Na to já procedím souhlasně mezi zuby: A dobře děláte.

Ale ne každá se takovému chování umí bránit, bohužel.....
Jednou jsme s kolegyní viděli přicházet mladý pár, tak kolem dvacítky. Chvíli se o něčem dohadovali už když stáli před výlohou. Pak vešli, slečna se vyplašeným pohledem těkavě rychle rozhlížela a on vytáhl mobil, díval se upřeně na něj a nahlas povídá: Padesát...........................čtyřicet................................třicet...............
Slečna rychle přeběhla k policím na druhé straně obchůdku a kmitá po nich očima.
Dvacet.........................deset....................A JDEM! ŘÍKALA JSI MINUTU, TAK JDEM!!!!!.
Podívala se na nás omluvně a vyšli rychle z obchodu...........

Dívaly jsme se na sebe s kolegyní za nimi s otevřenými ústy a stejnou myšlenkou v hlavě: Kretén!
A já měla chuť vyběhnout za ní, zacloumat s ní a říct: Holka, utíkej od něj co ti nohy stačí, dokud je čas......

Ale pak jsem to neudělala.
Možná by mi nevěřila.............a hlavně zkušenost bývá bohužel nepřenosná a každý si ve vztazích nakonec stejně musí tu pusu rozbít sám.
:-(
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama