Sametová...

17. listopadu 2017 v 21:43
Je tomu přesně 28 let, kdy studenti procházeli kordonem vzduchem svištících obušků, zněly výkřiky, tekla krev a po zemi se válely rozkopané svíčky... Ta zpráva se nám, "na venkov" donesla záhy přes Svobodnou Evropu a struny dějin se napjaly k prasknutí - nadějemi i obavami. Doba byla těhotná velkou změnou.

Shodou okolností - i já sama byla tehdy v očekávání: V pátém měsíci, navíc upoutaná doma s chřipkou. Kvůli tomu jsem celý ten zjitřený běh událostí vnímala jen skrz prožitky mých blízkých.
V našem maloměstě to probíhalo po svém: Hned druhý den vzal můj muž naši dvouletou dcerku na záda do krosničky a šel v podvečer na se zapálenou svíčkou na brodské náměstí, a pak ještě po několik dní. Scházelo se tam tehdy jen několik desítek lidí, většina se bála a raděj opatrně doma čekala, co doba přinese. Nikdo nevěděl, zda naděje na svobodu nebudou v Praze utopeny v krvi, s hrozbou represí pro všechny kdekoliv, kdo vyšli a zvonili klíči. S napětím jsme hltali každou novou zprávu z Prahy, odkud se pak studenti rozjížděli jak vlny na hladině osobně podat svědectví a podpořit změny i ve zbytku republiky.
Brzy se začly dít věci i tady, v našem malém městě: Chystala se generální dvouhodinová stávka. S dcerkou v náručí a synem pod srdcem jsem napjatě a obdivem poslouchala svého muže a svého tátu, jak se radí ohledně stávky, oba se okamžitě zapojili do stávkového výboru v podnicích, kde pracovali.
Byla jsem na ně tak hrdá a fandila jim, že do toho jdou, odvážně, a že jsou pro správnou věc ochotní jít do rizika. Spoluzakládali Občanské fórum, události se řítily jak valící se kameny a jak manžel, tak táta vzápětí začali plánovat každý své vlastní podnikání.
Jak sladce jsem si tehdy užívala možnosti smět být ženou, protože tehdy se ještě muži chovali jako muži (ten můj tedy tehdy absolutně) a já se mohla hřát v pocitu jeho ochrany a rozhodnosti. Feministky by mě možná kamenovaly, manžela jsem totiž nezatěžovala ani malým podílem na chodu domácnosti a kolem dětí jsem taky dělala všechno já, a ráda. A s obdivem a láskou sledovala svého muže, jak pro nás a kolem nás tvoří val a všechno to vnější. Nový a snad lepší svět.
Byla to nejšťastnější doba v mém životě, plná nadšení a voněla tolika nadějemi: Všechno krásné, v co jsme se snad ani dřív neodvážili doufat, právě přicházelo....

Jenže osud pak klopýtnul a upadl v kotrmelcích.
V rovině společenské je aspoň pořád klopotně držen základní směr svobody a demokracie, byť se spoustou nedokonalostí, chyb i vyslovených leváren. Ovšem kormidlo se začíná nebezpečně stáčet doleva...a lidi to svou lhostejností umožňují a dokonce to mnozí cíleně ve volbách volí!
Až z toho obchází mráz.

Jak mohou být ženy ženami, když muži neunesou ani tu svoji půlku a tím na svou ženu naloží celý náklad? Plav a nebo se utop. :-(
Tak chtě nechtě lokáme vodu v té rozbouřené řece života a snažíme se udržet nad hladinou, co jiného nám taky zbývá... Co takových, které si z dopuštění osudu říkají mámatáta, znám...
Bývaly časy, kdy chlapi šli za dobrou věc bojovat, nasazovat třeba i holý život. A dnes? Sedí na gauči a jen hodiny znuděně hladí prstem monitor. Na to, jak zlo obsazuje pozice, se dívají jak na telenovelu. A jako vrchol své své bojeschopnosti poradí - hoď ručník do ringu, vždyť vidíš, že je jich na tebe přesila. :-(
Karel Kryl zpívá: Inter arma silent musae, muži by však mlčet neměli.
My ženy bychom se tak rády schovaly za jejich silná ramena do závětří....

Ale vítr sílí a bičuje nám tváře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavel Kverek Pavel Kverek | 21. listopadu 2017 v 21:07 | Reagovat

"Byla to nejšťastnější doba v mém životě, plná nadšení a voněla tolika nadějemi: Všechno krásné, v co jsme se snad ani dřív neodvážili doufat, právě přicházelo..."

Ano, přicházelo. Nádherná naděje..

Pěkný blog až nahoru po vršek, díky.

2 alenakortanova alenakortanova | 22. listopadu 2017 v 19:44 | Reagovat

To mě těší, jestli to rozeznělo duši...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama