Vánoce - svátky radosti a trýzně

30. listopadu 2017 v 8:33
Vánoce, stejně jako mé milované betlémy, vycházejí z dávných křesťanských tradic, ale obojí se už dávno stalo spíše svátkem a oslavou rodiny. V tom je jejich krása a zároveň trýzeň: O Vánocích jakoby se vám sečetl uplynulý rok, a jeho radosti a nebo naopak ztráty se vynásobí ne na druhou, ale snad na desátou....
Zná to asi každý: Nejkrásnější jsou Vánoce s malými dětmi, ve spokojené rodině. Ty rozzářené oči malých dětí nám sice zní jako klišé, ale není tomu tak. Šťastné Vánoce jsou totiž právě o nich.
Ráda vzpomínám na takové vánoce, zažívala jsem je sice omezený počet let, o to snad ale byly krásnější. A podobné si matně vzpomínám ze svého dětství, i když už je to spíš jakýsi šerý dávnověk......

Ovšem pokud vám uplynulý rok přivedl nějakou nemoc nebo nesnáze v rodině, rozchod či rozvod nebo nedejbože úmrtí, Vánoce tohle všechno zjitří a rozedřou až do krve.
Před hodně roky jsem zažila Vánoce jen s dětmi, které navíc byly nemocné, a kromě toho s obrovskou náloží na mé duši. Nemoc dětí nás upoutala doma a tím to bylo všechno tísnivější a obludnější - nebylo kam se z té trýzně na chvíli schovat, nebylo kam utéci. a ta nemoc, kterou si děti předávaly, vygradovala navíc jak ze zlého snu: S jedním dítětem jsem byla na pohotovosti na Štědrý večer, s druhým na Silvestra. A do toho obrovská, nesnesitelná tíže, z níž nebylo úniku.....
Vzpomínám si, jak jsem se celý ten vánoční týden co pár minut dívala na hodiny. Očima toužebně posouvala ručičky a odpočítávala minuty, po které tohle ještě musím vydržet a snést. Zkrátka nějak přežít. A s každou uplynulou minutou se blížil konec utpení. Utrpení, které zdálo se být roky bez konce a stále jen gradovalo.
Po týdnu, rozpočítaném úpěnlivým sledováním hodinových ručiček jsem 2. ledna - v první pracovní den roku, odvezla děti na pár hodin pohlídat babičce a odjela shodit ze sebe to letité břemeno k neunesení: Podala jsem žádost o rozvod. Strašně těžký životní krok, ale zároveň obrovská úleva, byť bolestná, jediné východisko z neřešitelné situace.....

Strašlivé Vánoce pak přišly po dalších třech letech: Dvě úmrtí v rodině, jedno před a druhé těsně po Štědrém dnu. Muset sdělit toto dětem. Nejhorší chvíle mého života. Zařizování pohřbu za všudypřítomného znění koled - obludná to kombinace. Při koledě Tichá noc se mi dodnes dělá mdlo...Byla na tom horším z obou pohřbů totiž hrána.

Jen rok na to se v prosinci těžce roznemohl náš pes. Celý prosinec ježdění po veterinářích ve snaze udělat vše pro jeho záchranu. Bez úspěchu, situace byla stále beznadějnější. O Štědrovečerní noci jsem moc nespala, co chvíli jsem umírajícího psa chodila aspoň pohladit. Vstávala jsem vždy s obrovskou obavou a přáním zároveň - aby už mé pohlazení nepotřeboval.... Nicméně ty strašlivě smutné oči se na mě dívaly pokaždé znovu. Brzy ráno na Boží narození jsem zavolala veterináře. Pes v mém náručí usnul takřka okamžitě po vpíchnutí injekce... "Vidíte, už v něm bylo života jen maličko", utěšoval mě veterinář...

A zas máme před Vánocemi. A zase před takovými, které je zkrátka potřeba nějak přečkat...
Za měsíc už to budu mít za sebou....jediná útěcha, díky níž to jde přežít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama