Přávidím

25. ledna 2018 v 21:40
Čeština je libozvučný a košatý jazyk, baví mě tvořit a hrát si jejím prostřednictvím. Ale i přes její bohatost jsem zjistila, že mi v ní přece jenom několik výrazů chybí.
Třeba slovo, vyjadřující něco, co můžeme čichat nosem s neutrálním pocitem. Ano, umíme říct, že něco buď voní a nebo že to smrdí. Ale jak vyjádřit něco naprosto neutrálního mezi tím? Napsat jen, že něco je prostě cítit - to už mi taky trošku zavání lehkým smradem... :-)

Kromě toho chybějícího "voňosmradu", mi také už dlouho v češtině scházelo jedno slovo. Do té chvíle, než jsem ho - překvapená - někde uslyšela poprvé: Přávidím.
Je to půvabný novotvar ze dvou slov - přeju a závidím. Protože když napíšete, že někomu něco závidíte, tak to vyznívá negativně. Jako že mu to závidíte a nepřejete, ve smyslu Bože dej ať sousedovi ta jeho koza chcípne. A když jen řeknete, že mu to přejete, chybí v tom vyjádření to vaše (zatím) marné toužení po tomtéž....
Tak jsem s chutí hned tohle nové slovo začala používat. Protože já hodně přávidím...
Snad bych i mohla napsat parafrázi na známou smutnou Grossmanovu píseň Závidím. A vlastně by hned vyzněla jinak, veseleji:

Modrému mráčku volnost přávidím,
a to věc je - dobrá :-),
studentu v sáčku lásku přávidím,
a to věc je - dobrá.... :-)

Pravda, zní to dost kostrbatě, ale rozhodně optimističtěji. A hlavně -mé pocity to vystihuje trefněji, než ta Grossmanova originální verze.
Snad se na mě pane Grossmane proto nebudete z nebe mračit. Já totiž věřím, že zrovna Vy mi to nové výstižné slovo přávidíte.
:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama